V první řadě bych se chtěl omluvit za opoždění článku, ale měl jsem poslední dobou trošku jiné starosti.

Cesta z města
Z Plzně jsme vyrazili s malým zpožděním někdy po páté hodině. Cesta byla poměrně klidná až do Brna. Zde jsme krapánek bloudili, ale s pomocí několika kolemjdoucích a jednoho řidiče autobusu MHD jsme se dostali k touženému cíli. Zaparkovali jsme a rychle spěchali k hlavnímu vchodu. Před Bobycentrem se shromažďovalo několik početných skupinek lidí, zřejmě ve snaze nalapat posledních pár doušků čerstvého vzduchu před samotným vstupem do ošklivě zakouřeného sálu. Bohužel během celého večera byl přísný zákaz vycházení ven. Toto beru jako jedno z velkých mínusů. Chápu, že se díky tomuto zamezí příchodu nežádoucích individuí či chorobných neplatičů vstupu, ale pro nás normální lidi (nedej bože nekuřáky) je téměř desetihodinový pobyt v zakouřených prostorách velmi nepříjemný.

Co to tu duní?
Někdy kolem půl desáté jsme konečně vstoupili do arény za zvuku prvních beatů večera. U vstupu nás prohledali místní strážci pořádku, jestli nemáme nějaké zbraně nebo nepovolené předměty. Zde jsem odevzdal svůj zakoupený lístek. Kdo by čekal nějaký náramek nebo razítko, tak by se nedočkal. Místo toho jsem dostal opodál od samotného Dje Agenta první příděl letáčků na akci DJ RUSH - I´M BACK! a to i přes avizovaný zákaz vnášení, rozdávání a vylepování reklamních tiskovin. No, asi to neplatilo pro všechny. Ještě jsem od sličných, spoře oděných hostesek dostal plnou hrst mentosek „jednohubek“ a byl jsem připraven vyrazit na průzkum po aréně. Musím uznat, že hlavní sál Bobycentra je naprosto ideální prostor na pořádání takovýchto akcí. Skvělé zázemí pro Djs, obrovský taneční parket, členitý prostor se stolky, několik míst k sezení, balkóny, vysoký strop a hlavně spousta barů a to dokonce bez větších front, kterých jsem se hodně bál.

Ještě než začnu s popisem, kritikou či chválou vystoupení jednotlivých Djs, chtěl bych vás upozornit, že jsem na party nepožil žádný alkohol, ani jsem si pobyt nezpříjemňoval nějakými „vitamíny“. Rád bych se tímto vyhnul možným budoucím hádanicím, co se komu líbilo víc a co míň. Berte to čistě jen jako můj osobní názor a pohled na věc. Celou akci jsem bral jako takový koncert. Hlavně mě zajímalo, zda Apokalypsa právem vyčnívá nad ostatními českými techno událostmi.

Kolem desáté hodiny jsem si našel krásné místečko na levém balkónu, kde jsem měl celý sál jak na dlani. Konečně jsem začal plně vnímat muziku, linoucí se z kvalitního soundsystému Nexo. Tou dobou stále ještě hrál srbský Dj Dejan Milicevic s krkem zabaleným v muslimském šátku. Jeho vystoupení bylo pro mě menším zklamáním. Dříve jsem tvorbu srbských Djů jako je Dejan, Marco Nastic nebo Umek velmi rád vyhledával a doma mám několik jejich releasů. Bohužel mi jeho poměrně rychlé tempo, styl techna a jeho celkem nudný projev v mixování z notebooku s nakousnutým jablíčkem na začátek party vůbec nesedly, a tak jsem se netrpělivě každou chvilku koukal na hodinky a s napětím čekal na vystoupení holandského Dje Jorise Voorna.

Tak už ho tam pusť!
Joris Voorn začal zhruba s desetiminutovým zpožděním. To mě hodně mrzelo, protože se mi jeho aktuální tvorba velice líbí a v podstatě jsem jel na Apokalypsu jen kvůli němu. Svůj set začal vlastním intrem „Another Place“. V tu chvíli asi mnohým návštěvníků zatrnulo, protože hned bylo jasné, že se bude zpomalovat.
 

Mně ovšem toto tempo naprosto vyhovovalo, a tak jsem pospíchal dolů na parket vychutnat si jeho set a úžasnou atmosféru. Sál byl již zcela zaplněn, a tak protlačení se až před Djský pult zabralo hodně času, energie a spoustu šlápot na botách. Stálo to ale za to. Joris předvedl brilantní set inteligentního minimal-techna pro dospělé s perfektními, promyšlenými mixy. Prostě lahůdka. Trošku mě jen mrzí, že nezahrál víc věcí ze své tvorby. Těšil jsem se hlavně na jeho nejznámější track „Incident“, vydaný již v roce 2004 na hong-kongském labelu Sino.

Po Voornovi následovala asi desetiminutová UV performance show projektu Argolla. Zajímavá, leč celkem zbytečná vsuvka. 

Tak tohle můžu
Dalším v pořadí byla sympatická Djka Clodagh původem z Irska, která byla velkou neznámou. Pro mě se však stala největším překvapením večera. Předvedla velmi energický a veselý set ve spojení s nekompromisní, místy až bouřlivou komunikací s publikem. Nejdříve jsem její všemožné poskakování a mávání bral jako dost přehnané, ale asi po půl hodině jsem na její „hru“ přistoupil a nechal jsem se jejím výstupem bavit až do konce. Úsměvné bylo, když si vzala do ruky svůj fotoaparát a pohybem rukou pobídla tančící návštěvníky, aby se smrskli do co největšího chumlu.

É a Dý
Po velice vyčerpávajícím setu Djky Clodagh přišli ještě jednou pobavit svými světelnými hračičkami umělci z Argolly. V průběhu show začal hrát, pro mnohé headliner akce, Eddie Halliwell. O tomto známém britském Dji bylo řečeno a nasáno před akcí mnoho. Zajímalo mě tedy, jestli dokáže své slibované kvality předvést i v Brně. K věcnému posouzení jeho výkonu by bylo ale nutné stát za ním celou dobu jeho mixování a sledovat, co všechno se svýma hbitýma ručkama dělá, mačká a kroutí. Bohužel jsem byl jen obyčejný návštěvník, a tak jsem hodnotil jen podle toho, co jsem slyšel. Jeho set mě nikterak neokouzlil. V podstatě jsem byl na takový set připraven, takže mě ani nikterak nepřekvapil. Ale lidem se to líbilo a dávali to najevo hlasitým skandováním jeho jména. Zřejmě si většina pustila pár jeho videí, kolujících na internetu. Nejvíce se však návštěvníci dostali do transu v úplném závěru jeho vystoupení, kdy za zvuků známého Tiestova hitu „Lethal Industry“ vylezl na Djský pult, kde předvedl tu svoji pověstnou komunikaci s publikem, a poté skočil do lidí jako nějaká rocková hvězda. Kdybych nevěděl, že toto předvádí na každé party, asi bych koukal s pusou otevřenou a divil bych se, jak je možné, že mu to ty lidi žerou.

Mentos stage
Po třetí hodině ranní mě začali nesnesitelně pálit oči a nedalo se kam schovat před všudypřítomným kouřem a samotnými kuřáky. Šel jsem se tedy podívat na druhou stage, kde zrovna extravagantní John B roztáčel svoje electro-DnB-rockové placky. Jeho styl se mi docela líbil, ale na Johnovi bylo znát, že cosi není v pořádku. Myslel jsem, že to bylo tím neustálým otravováním nevychovaných fanoušků s mobilními fotoaparáty, dokonce i s lahví vodky. Také zde měl nízký strop a nemohl tak zvednout nad hlavu ani ruku, natož předvést tu parádní show, na kterou jsme u tohoto bouřliváka zvyklí. Až později jsem se však dozvěděl, že byl sužován menší, leč nepříjemnou chorobou.

Konec, zvonec
Po Johnu B pro mě party doslova ztratila smysl. Nebylo zde už nic, co by mě zaujalo. Vlastně až na ten všudypřítomný binec, potopu na záchodech, náctileté narkomany, sprchu ze stropu, muže s liščím ohonem na krku a kulturisty, kteří se asi přišli opalovat.

Odešli jsme na začátku setu malého a zřejmě lehce zdrogovaného Dje Killswitche. Jeho první tři rychlé beaty vyhnaly z Bobycentra spolu se mnou i plzeňského Dje Muerteho. To mluví asi za vše.

Tak to byla moje první Apokalypsa. Pokud se na některé z příštích neobjeví nějaké neodolatelné Djské jméno, zůstane zároveň i mou poslední.

Sety ke stažení:

Amok Stage:

Michal Poliak

Jerry a Misa Salacova

Dejan Milicevic

Joris Voorn

Clodagh

Eddie Halliwell

Pet Duo

D.A.V.E. The Drummer

Killswitch

Mentos Stage: (John B nepovolil uveřejnění svého setu)

Martin Frank

Bon Finix

Bontrip

Tripmain

IM Cyber

Blulajta

A nakonec nesmí chybět taky nějaké ty fotky!

  FOTOGALERIE TADY! (sbalit článek)<<<

(sbalit článek)<<<

Na akci vystoupilo celkem 35 umělců (26 Djs, 4 Mcs, 3 Vjs, 1 perkusionista a 1 kytarista). Mě osobně nejvíce zaujala kombinace Djky BlueCat s Mcs Shary a Mad G. Zajímavé bylo také spojení Dje Lookshota a jeho bratra, kytaristy George "Scary" Pilíka z kapel Warchild a Wild side.

  FOTOGALERIE TADY! (sbalit článek)<<<

Deska byla pojmenovaná Adagio a najdete na ní tři moderně znějící tracky. Ostatně ukázky si můžete poslechnout sami:

A Side: Adagio

B Side: Sad Like Windows

           Among Others

Díky distribuci německého Neutonu se Adagio EP ihned dostalo na pulty těch největších evropských vinylshopů. V Čechách ji můžete objednávat na internetovém vinylshopu Nula2 nebo na Djshopu.

  (sbalit článek)<<<

Režie se ujal J. J. Abrams. Autor originálních a velmi sledovaných televizních seriálů Alias a Ztraceni. V minulosti režíroval úspěšné pokračování akčního filmu s Tomem Cruisem v hlavní roli - Mission: Impossible III. Známý je též produkováním filmu Cloverfield (český název: Monstrum).

Vy si nyní můžete vychutnat první upoutávku na připravovaný snímek. Není sice nikterak oslňující, ale jsem si jist, že fanouškům kapitána James T. Kirka nebo Jean-Luca Picarda určitě zamrazí.

Pokud chcete vidět trailer v lepší kvalitě nebo byste se chtěli zaregistrovat pro zasílání novinek o natáčení filmu, stačí zabrousit na oficiální stránky www.startrekmovie.com.

  (sbalit článek)<<<

Ještě než se začnu věnovat samotné party, rád bych se zmínil o návštěvě nově otevřené fast-food restaurace Subway. Bannery a reklamy na internetu hlásaly, že je na 15. února naplánován slavnostní „Grand Opening“ se speciálně výhodnými cenami (např. při zakoupení 0,4 l nápoje - 15 cm sendvič zdarma) a tak jsme s přáteli nemohli odolat a zašli jsme si tu super slevu užít.

Hned při příchodu do restaurace nám bylo cosi podezřelé, protože všechny stolky zely prázdnotou. Koukli jsme se na světelnou tabuli s nabídkou a hned nám bylo jasné, proč tomu tak je. Cena za jednu 15 cm bagetku se pohybovala těsně pod sto korun. „Ještě, že je dnes ta otvíračka,“ řekli jsme si v naději, že se o tom dozvědělo třeba jen pár lidí. Bohužel jsme se od mladé prodávající dozvěděli, že „Grand Opening“ byl jen do sedmi do večera. Tudíž jsme se zvýhodněných cen nedočkali. Nicméně ani toto nás neodradilo od toho, abychom nějakou tu bagetku ochutnali.

Dlouze jsme vybírali z dvanácti možných variant a většina si objednala kuřecí sendvič. Poté jsme dostali na výběr z několika možných chlebů. Já jsem si vybral se sezamem. Po krátkém zapečení chlebů s kuřecí náplní a sýrem v troubě jsme si mohli dle libosti nechat do bagety nechat dát zeleninu, od čerstvého salátu, rajčat, až po různé druhy oliv. Na závěr jsme si mohli celou náplň nechat pokapat různými dresinky, posypat parmezánem nebo pepřem. Celá příprava baget zabrala poměrně dost času. Objednali jsme si ještě pití a vše jsme dostali na krásném zeleném tácu. Jak by řekl Karel Poláček: „Bylo nás pět,“ což bylo tak akorát, protože zde byly jen stolky s pěti židlemi. Bohužel stolky byly tak malé, že se na ně vešly jen čtyři tácy.

Samozřejmě, já byl ten poslední, co se už nevešel. Byl jsem tedy nucen odhodit svůj tác na vedlejší prázdný stolek a využít pohostinnosti mých kamarádů.  Dlouho jsem neváhal a za zvuků soundtracku k filmu Matrix, jemně se linoucí odkudsi z repráčků, jsem co nejrychleji ochutnal první sousto. Kuřecí kousky i zelenina se sladkým dresinkem byly vynikající, ale asi jsem dostal nějakou starší bagetu, protože byla dost tvrdá a hodně se drobila. Nicméně ostatní si moc pochutnávali. Malé bagetky do nás vklouzly jedna dvě a nebyl jsem sám, kdo by si nejraději šel dát minimálně ještě jednu. Ale čas kvapil a tak jsme si krásně upatlané prsty, dlaně a hlavně obličeje utřeli do ubrousku a po krátkém hodnocení jídla jsme byli připraveni na odchod.

Musím říct, že kdyby nebylo tak vysokých cen, že bych tuto novou a příjemnou fast-food restauraci určitě navštěvoval pravidelněji. Prozatím tam mám v plánu zajít ještě jednou a poručit si bagetu s masovými kuličkami, kterou tak miloval Joey z mého oblíbeného amerického seriálu Přátelé.

Ale teď už pryč od baget. Hlavním důvodem, proč zajít v pátek 15. února večer do města, zůstala pro mě a mé kamarády návštěva Diomova rezidentního večírku Fresssh a to i přes to, že se v největším plzeňském klubu Alfa tou dobou odehrával další z dílů Discovery s belgickými Djs bratry - Filterheadz. Do PH+ jsme dorazili zhruba ve 22.15. Dali jsme si své bundy do šatny k paní, která sotva mluvila česky a která se mě, zřejmě omylem, pokusila ošidit o deset korun. S úsměvem poděkuji a ukazuji svoji VIP kartičku mladému pánovi za mříží, co vybíral vstupné. Odměnou mi byla překrásná růžová páska, která mi slepila snad polovinu chloupků na ruce. Nicméně mi s touto ozdobou narostla křídla, a tudíž mi nic nebránilo tomu, abych ladně sestoupil po schodech vstříc propařené noci jako opravdová VIP. Již po pár schodech jsem uslyšel první dunivé beaty. Hned bylo jasné, že hraje Dj Diome.

Dojdu dolů a pomalu se rozhlížím po prvních návštěvnících. Tou dobou zde bylo zhruba dvacet posedávajících lidí. Na tento čas asi nic neobvyklého. Protože jsem měl v sobě zatím jen jednu plechovku plzeňské dvanáctky ještě ze Subwaye, rychle jsem běžel k prázdnému baru objednat si první vínko. Hned se na mě vrhli tři barmani, div mi nespadly kalhoty. Tak jsem si dal jedno bílé a jdu za kamarády, kteří už na mě čekali u sloupu na parketu. Chvilku pokukujeme po Diomovi ve snaze zamávat na něj, ale marně. Byl stále plně soustředěný na své bezvadné mixy nebo na výběr další skladby na svém notebooku značky Dell. Všichni jsme se shodli, že se nám jeho styl moc líbí. Hned jsem začal vyprávět o skvělém tracku, který jsem si pamatoval z předešlé Fresssh. Jako by nás snad Diome slyšel, protože o čtvrt hodiny později nám ho naserviroval se vší parádou. Jedná se o desku Kirk Degiorgio presents Esoterik - "Starwaves" (Spirit Catcher remix). Tento remix mi přijde naprosto geniální, plný energie a pokud bych měl zvolit nějakou hymnu pro party Fresssh, byla by to jisto jistě právě tato úžasná skladba.

Dj Diome nás skvěle bavil až do dvanácté hodiny. Poté přišel na řadu Dj Nipp se svým live vystoupením. Na jeho set jsem se těšil asi nejvíc, protože jsem ho ještě nikdy neměl možnost slyšet. Musím říct, že jsem od něj čekal trošku něco jiného, ale jeho pomalejší, či pro někoho poslechovější minimal plný chytlavých melodií, se mi moc líbil. Překvapila mě hlavně kvalita zvuků vycházejících z jeho mašinek se všemožnými čudlíky, kroutítky a hejblátky. Bohužel jeho vystoupení trvalo pouze jednu hodinu, která utekla rychle jako voda.

Nicméně po Nippovi nastoupila za mixážní pult, pro většinu hvězda večera, Djka Ladida. To už byl parket zcela zaplněn a všichni jsme se třásli, čím nás tato kráska oslní. Ladida s první deskou přitvrdila a skupinka pařících lidí na parketu hned dala hlasitě znát, že takhle se jim to líbí. Ladidino vystoupení bylo plné hutných techno-minimalových beatů a velmi profesionální bez sebemenších chybiček. Ovšem nebylo žádným překvapením, jako tomu bylo například u Dje Nippa.

Při svém hraní používala mimo jiné nenápadnou malou krabičku. Mnozí si jí snad ani nevšimli nebo nevěděli, k čemu slouží. Já sám jsem si toho všiml až doma při prohlížení fotek. Je to sampler Redsound Soundbite XL pro tvoření smyček v reálném čase s možností použití různých filtrovacích efektů. Opravdu zajímavá hračička.

Na závěr večera, po Ladidině setu, se chopil otěží opět Dj Diome. To už jsem byl ale naprosto vyčerpán. S posledními známými, kteří tu se mnou zůstali, jsem stál vzadu u Djského pultu, pozoroval Diomovo mixování a s bolavým krkem jsem do rytmu pohupoval hlavou nahoru a dolů. Jsem opravdu zvědav, jak pro tohoto zkušeného Dje dopadne letos anketa Dance Music Awords, respektive na jaké příčce se umístí v kategorii Dj roku.

Úderem půl čtvrté ranní jsme rychle opustili stále poměrně plný klub a utíkali na noční autobus.

Tento díl Fresssh se dle mého názoru vydařil na jedničku, a tudíž se můžeme jen těšit na další osvěžující pokračování.

by irlbec ............... FOTOGALERIE TADY! (sbalit článek)<<<

  (sbalit článek)<<<