Je po víkendu, pročítám názory ostatních účastníků na boardu na stránkách LIRu a mám obrovskou touhu zasrat “ty internety” svými zážitky. Nečekejte report v pravém slova smyslu, je to spíš takový deníček jednoho z několika tisíc účastníků.

     Je pátek 10 hodin dopoledne, před domem zastavuje modrý vůz francouzské výroby s dámským přirozením ve znaku, já se s itinerářem v ruce ujímám sedadla mitfáry a naše pětičlenná pačejovsko-nepomucko-horažďovicko-blatenská posádka vyráží za zvuku cinkajících lahváčů na cestu. Teď to vemu stručně – na několikátý pokus nákup dálniční známky, popojíždění na Jižní spojce, před Čerňákem doprava, benzínka, piva, Terezy veselý výstup s lahváčem a držákem za předním sedadlem, oběd, nákup v Pardubicích… A kolem půl třetí dorážíme na místo, kemp č. 3 už je prakticky plný, takže jedeme na vzdálenější čtyřku, asi kilometr a půl od areálu. Volíme místo u plotu, kousek od vjezdu. „Hele, ale jestli sem vedle hodí Toitoiky, tak to nebude vůbec dobrý.“ Vyrážím k vjezdu a na dotaz ohledně mobilních hajzlíků se mi dostává odpovědi, že se ani vůbec neví, jestli je přivezou, že se tam všechno řeší na poslední chvíli, ale jestli je přivezou, tak je asi budu mít vedle stanu. Aha, tak organizace trochu vázne. Nakonec byly záchody na celý kemp rovné dva, z čehož jeden byl posléze upraven na punkovou verzi bez dveří.
     Vyrážíme ke vstupu, žlutou pásku na ruku a jdeme si projít areál. Jdu si dát něco, co zde nazývají jako pivo a co stojí nekřesťanské peníze. Hmm, je to takové vodové… Stánků je celkem dost, nečeká se moc dlouho, ale je lepší jich vyzkoušet víc a najít ten, kde netočí podmíráky. Byl jsem svědkem zajímavého rozhovoru mezi jedním nespokojeným zákazníkem a barmanem: „Tohle já nechci, je to podmírák.“ - „To dojde.“ - „Na to ti kašlu, natoč mi normální pivo“. - „Hele nech mě bejt, já tu jenom pracuju.“
     Chvíli zůstáváme na Také Control stage , kde na nás Stantha (nějak si nevybavuju, že by se tam objevil i Panorama) valí deep. Pěkné. Potom se přesouváme k Main stage. K dekoraci: dobrý nápad, ale DJ se v kokpitu celkem ztrácel a čumák zabíral dost místa pod zastřešenou částí. Ale jinak fajn. Za gramci se střídají Beast67 a Rido, nejvíc mi v paměti utkvěl moment kdy zněl Aztec od Spora a pak hned Synthesia přímo od Rida, track s perfektní atmosférou pojmenovaný podle chemičky jen pár kilometrů odsud. Pánové svůj vyhrazený čas docela přetahují, což mi ale vůbec nevadí. V momentě, kdy se na pódiu objevuje Katcha, velím k přesunu na druhou stage. „Tak počkej aspoň 5 minut, třeba to tentokrát bude dobrý.“ „Nebude.“, zní moje lakonická odpověď. Sorry, ale tohle rozhodně není nic pro mě. Odcházíme zpátky do stanu na Brooklyna. Už při vstupu mi je jasné, že tady se mi bude líbit daleko víc. Večer příjemně utíká, to v těch červených kelímcích mi sice chutnat nezačalo, ale už mi aspoň přestalo vadit. Sám sebe volím jako hlavního ekologa naší výpravy a vybírám od ostatních jejich prázdné kelímky, které mám v plánu vrátit, až jich bude víc. Bohužel plán nevyšel, v dalším průběhu večera byla plastová věž v mojí levé ruce příliš vysoká a převážná část padá za zábradlí směrem ke stagi. Dnes se holt recyklovat nebude. Koogiho set si ohromně užívám, hlavně když hraje Glimpse od Spectrasoul. Basa se krásně převaluje, do toho zní nádherný dBridgův vokál. Podle mě jeden z nejlepších tracků roku. Při odchodu ze stanu mě docela zaskočil fakt, že pohybuju nohama, ale boty zůstávají na místě. Stojím po kotníky v bahně. Zajímavé, ještě před půl hodinou bylo sucho a teď stojím na břehu velkého jezera. Je mi jasné, že zbytek noci se to už nezlepší a nejdůležitější bude neupadnout (což se naštěstí daří). Na Koogiho krásně navazuje Calibre. Tracklist dohromady nedám, prostě to bylo takové deep-liquid-soulful a bylo to super. První řada, úsměv od ucha k uchu…
Po Calibrem přecházíme zpátky na Main stage, cestou se dozvídám, že Sub Focus odehrál svůj životní set. Jsou to odborníci, nezbývá než věřit. Déšť neustává a vesele pokračuje ve vysoké intenzitě. V tomto momentu přichází další důležité zjištění, že moje nepromokavá bunda není zase až tak nepromokavá, jak se tváří. Nevadí, nejsem z cukru. Za gramci řádí pouze polovina z původně avizovaného dua Matrix & Futurebound. Až druhý den se dozvídám, že Original Sin z neznámých důvodů vůbec nepřijel, takže před Sub Focusem si zahrál Matrix a na jeho kolegu přišla řada až teď a tím se podařilo zalepit díru v lineupu. Rozhodně bylo jednodušší rozdělit Matrixe a Futurebounda. Horší by byl opačný případ. Zkuste rozdělit Original Sina na Originala a Sina. K poslechu volím místo na krytu kabelů, které vedou ke stagi od zvukařského stanu a tím se aspoň trochu chráním před všudypřítomným a vlezlým bahnem. Futurebound předvádí pěkný taneční set, samozřejmě se dostane na nějakou tu vlastní produkci (např. Coast To Coast). Následuje Temper D, který už je sice v ČR skoro jako doma, ale vlivem různých okolností ho dneska slyším poprvé naživo. Rozmanitá selekce, rychlé mixy, dokonalá technika. Přichází Hospital chvilka – Danny Byrd feat. Liquid – Sweet Harmony a Camo & Crooked – Turn Up (The Music) – a hned zase nějaký jump up a jede se dál… Nás už přemáhá únava, takže razíme k východu a přes silnici rovnou na pláž pokusit se dostat z nohou aspoň částečně vrstvu bahna, to se ale moc nedaří. Takže po dlouhé procházce do kempu se převlékáme do plavek a hurá zpátky k vodě. Pravda, dokážu si představit i lepší počasí na koupání a ani se nedivím té spoustě ironických poznámek od kolemjdoucích oblečených převážně v pláštěnkách a holinkách. Po odbahnění se cítím „fresh jak jahoda“ a spokojeně uléhám do stanu.
     Nespalo se mi dobře. Tu zleva, tu zprava, ozývá se pronikavý hlas jedné slečny, která očividně neumí zavřít hubu. No nic. Celý den se dá označit jako jedno velké čekání. Na chvíli jdeme na Wakata stage, ale najednou všechny obrazovky zhasly a gramce se dotočily. Smůla. Následuje další přesun do kempu, opět čekání, pomalu, ale jistě už se blíží osmá hodina večerní, takže zase zpátky do areálu a rovnou k hlavní stagi, kde začíná hrát IM Cyber, kterou skvěle doplňuje MC One Two. Spectrasoul, Icicle, něco od Pereze, nakonec I Refuse od Netsky. Tohle se mi líbilo moc. Cyberku střídá slovenský B-Complex. Na začátek Three Dots (nečekaně ), pak intro („Tristo hrmených. Have no fear!“), další placka a hned rewind. Celkem brzo. Zbytek jeho vystoupení už jsem neslyšel, ale podle reakcí na různých fórech to bylo přesně to, co se objevuje v jeho setech vždycky – remix na Horkýže Slíže, Beautiful Lies atd. Chvíli na Bifida s Thiewem, pak začátek London Elektricity a zpátky do stanu, kde zrovna vládne C.Phone s flaškou vodky v ruce. Uman & No Money – Requiem – tuhle pecku mám rád a celkově mě set baví, ale protože Main stage dnes patří jednomu z mých nejoblíbenějších labelů, tak se vracím zpátky. Tony Coleman si hraní hodně užívá, ostatně asi jako vždy, za mikrofónem ho podporuje MC Wrec. Zazní pár věcí od Netsky z jeho nového alba, pak taky moje oblíbená Road Rage od Subwave. Tony končí, teď by měl nastoupit ten kudrnatý chlápek z Cardiffu. Místo něj se však v kokpitu letadla objevuje Marky a nad vrtulí Stamina a já pevně doufám, že High Contrast dnes nenapodobí Original Sina. Začátek Markyho setu mě moc nebaví, to se ale rychle mění a Marky naplňuje moje očekávání. „We like it, I like, you like it too.“ Podruhé za večer zní i Road Rage, v jednu chvíli Stamina zpívá něco hrozně známého. Jasně, tohle je přeci od britské Dido. Party pokračuje, Stamina si fotí publikum a z dálky vidím za Markyho hlavou cosi kudrnatého. High Contrastova produkce ve mně přibližně před rokem a půl vzbudila daleko větší zájem o drumandbass, který byl do té doby spíš jenom povrchní, takže jsem hodně rád, že ho dnes konečně uslyším naživo. Během hodiny a půl zazní spoustu jeho vlastních remixů - Gold Digger, Time To Pretend od MGMT nebo třeba Adele – Hometown Glory (rewind). Pro někoho diskotéka, pro mě spíše mainstreamový drumandbass v tom lepším slova smyslu. A pecka na konec – Scribble – výsledek spolupráce High Contrasta s britskou legendou Underworld. No a protože můj dívčí support usíná ve stoje a já se i přes nadopování dvěma Red Bully taky necítím zrovna nejčerstvěji, když začíná hrát Jon Cyantific, odcházíme. Popojdeme asi 10 metrů. „Hele, vždyť hraje dobře, tak tu ještě chvíli zůstanem.“ Nejsem proti. Zazní Hong Kong Express nebo třeba Inside My Soul, naprosto skvělá je ale (crack) housová vložka, při které hraje Wile Out od Zinca a hned po ní Sub Focus – Move Higher. Asi po třičtvrtě hodině následuje odchod číslo 2. Došli jsme k Take Control stage na které je zrovna Gemini. To taky stojí za zastávku, valí se na nás Machine Gun od Noisie (jeden z remixů), pak taky dubstepový remix Rihanny (Rude Boy) a nakonec opět Noisia (tuším, že to byl Sunhammer). Geminiho střídá X.Morph, Hit The Road Jack mezi jinak tvrdší selekcí rozhodně potěšil. Tentokrát ale už opravdu půjdeme… Ale místo do kempu se dostáváme na Wakatu. Není nad ranní breakbeat, celé osazenstvo stanu i dvojice Messbrothers si to hodně užívá. Následuje Murte a my se shodujeme, že teď už fakt nemá cenu jít spát. Po další hodině už místo Murteho poskakuje za gramofony Pixie. Nemůžu si pomoct, ale tohle mi k němu sedí daleko lépe než jump up. Asi v půl osmé už opravdu odcházíme a ploužíme se po asfaltce směrem ke kempu. Ty dva dny utekly strašně rychle, balíme stany, budíme řidiče, pak ještě musíme sehnat někoho ochotného s autem, protože baterie už nemá dost síly na to, aby uvedla francouzskou šestnáctistovku do pohybu. Díky posádce zeleného Golfu! Škub přes kabely a hurá zpátky na jihozápad…
     Co říci závěrem? Mně osobně se Let It Roll Open Air hodně líbil. Dobře poskládaný lineup, kde si snad každý vybral to svoje. Jenom škoda některých organizačních zmatků v kempech a s parkováním nebo nezajištění cisteren s pitnou vodou. Osobně nechci, aby se festival přesouval na nějaké letiště, prostředí kolem pískoven je nádherné a má svoje kouzlo. Na deštivé počasí se každý musí připravit a nejde házet vinu na pořadatele. I když si myslím, že některé věci šli určitě udělat lépe. Možná by taky stálo za úvahu změnit firmu, která zajišťuje bary, těch stížností bylo letos hodně. A taky byste na příští rok mohli objednat lepší počasí. Takže příští rok v červenci…