Startovní pole na akci HO:BLING, která proběhne v pátek 2.5.08 v domažlické Fontáně, zaujme nováček Johny Bouchaczka. I když nováček, jak se to vezme. Jeho přehled v muzice a hudební branži jako takové by mu mohl leckdo závidět. Přesvědčit se můžete sami. O setkání s Rolling Stones, hudební novinařině, nadstandardně informovaných metloších z maloměsta a dalších zajímavých věcech se dočtete v následujícím rozhovoru.

Ahoj Martine, tak ani Tebe nemine klasická úvodní tuctovka. Kdo je svéráz zvaný Johny Bouchaczka, jak se dostal k hudbě a hraní?

Jsem průměrný rozháněč mraků, jsem exot, milovník absurdního humoru. Stačí? (směje se) Tebe spíš ale zajímají věci kolem hudby, že jo?

No, tak nějak :o)

Ok. V občance mam napsáno Martin Roubal. Hudbou žiju intenzivně už odmala. Dobře si pamatuju na jeden z prvních větších momentů. Bylo léto a byl jsem ještě prcek. Matka doma nic neřekla. Oblíkla se, mě dala navíc jeden teplý svetr a šli jsme na stopa. Zastavil nám skopčák v Mercedesu a už jsme mastili směr Praha, kde měli poprvé hrát Rolling Stones. Bylo mi 11 let. Velká událost. Ne všemu jsem ale rozuměl. Pamatuju si, že jsem se ptal: „Mami, proč ta paní před náma pořád hází hlavou?“ Po koncertě jsem si u stánku vyškemral poslední nahrávku Stounů. O něco dýl jsem dostal walkmana. V něm jsem tu kazetu neustále pouštěl dokola, pobíhal s ním po baráku a dělal skopičiny. Ten walkan vlastně nebyl walkman. Byl to diktafon. Uměl nahrávat a hlavně měl reprák, což byla tenkrát vymoženost. To byl rok 1990.

Slušný..., a jak to pokračovalo? Vím o Tobě, že už jako „mlaďas novinář“ si měl možnost dostat se do blízkosti docela známých lidí, je to tak?

Jo to je pravda. To obdarování diktafonem v 11 letech bylo vlastně takový znamení. Díky hudbě jsem se dostal do novin a poté i na žurnalistiku. A byli to zase Stouni, jejich druhej koncert v Praze. Dali jsme si s matkou po koncertě sraz v InterContinentalu, kde byli ubytovaní. Máma tam byla načas, já se flákal v parku s jednou hopsandou a dorazil mnohem dýl. V hotelovým baru jsem pak dostal neuvěřitelnýho sprďáka. „Kde seš? Kde se couráš? Já tady hodinu seděla na baru s Mickem Jaggerem, kterej na mě neustále házel voči a čekala na tebe, že budeš překládat. Po mým příchodu tam ale byli už jen doprovodní hráči. Jagger a Richards šli na kutě. Lámanou angličtinou jsme trochu poklábosili a jeli zpět do Domažlic. Druhej den matka říká: „Proč některý věci ze včerejška nenapíšeš do místního cancálku?“ No jo, jenže já nevěděl, jak se ten doprovodnej zpěvák jmenuje. Tak jsem volal do Rock & Popu. Zvedl to tam neuvěřitelně zpruzenej člověk. Vylíčil jsem mu, co mam za problém. Že jsem udělal rozhovor s někym, o kom nevim, jak se jmenuje. Zahuhlal na mě anglický jméno, kterýmu jsem nerozumněl. Začal na mě proto řvát a anglicky ho spelovat. Takže jsem věděl zhola prd. Nakonec ten rozhovor přece jen vyšel v tehdejších Denících Bohemia.

A Tvoje cesta k mastným beatům, k elektronice?

Jako novinář jsem udělal rozhovor se Stevenem Tylerem, Ozzy Osbournem, Led Zeppelin a jinými. Kompletně jsem pokecal se všemi vlivnými muzikanty v ČR. Hodně mě to bavilo. Najednou jsem ale zjistil, že jsem si splnil dětské sny. Byl to divný pocit. Už jsem neměl takové to nadšené nutkání potkat někoho vlivnýho a vyzpovídat ho. Zároveň mě začala štvát hudební vydavatelství, se kterými jsem spolupracoval. Jejich taktika byla následující - „My ti dáme všechna nová CD, co chceš, zařídíme ti rozhovory, co chceš, ale udělej pro nás propagační rozhovor s Pavlem Vítkem nebo Marcelou Holanovou.“ Na některý kompromisy jsem prostě přestal přistupovat. Velkou náhradou pro mě byl boom internetu a Napster, kde jsem si zadara stáhl, co jsem potřeboval. Pamatuju si den, kdy měli soudním rozhodnutím vypnout Napster. Pařil jsem na místní diskošce, moje máma seděla

doma u mýho počítače, hlídala downloading a já jí skrz mobil instruoval. Stahování z internetu bylo počátkem mého přechodu k elektronické hudbě. Do té doby jsme byli „nadstandardně informovaní metloši z maloměsta“ (směje se). Měli jsme háro, kouřili trávu a nosili takový černý kovbojský boty. Dnes bychom řekli „pánský kozačky“ (směje se). První skok do elektroniky byli samozřejmě The Prodigy. Byly tam kytary a mělo to industriální sound podobný Nine Inch Nails. Takže jsme to zkousli. Pro nás to byli pankáči se samplery. S kámošem jsme říkali: „Prodigy jsou na hranici, to ostatní je už blbá diskoška.“ To nám určitou dobu vydrželo. Pak jsem bydlel ¾ roku v Londýně. Jednou jsem si naladil tamní Radio 1. Poprvé jsem uslyšel pravý breakbeat. Že se tomu říká breakbeat, jsem samozřejmě nevěděl. Nahrál jsem si na kazetu jednu úžasnou hypnotickou věc a byl z ní maximálně unešenej. Až jsem přijel zpět do ČR, pátral jsem, co to je. Internet nebyl plnej informací jako dnes, takže až po roce jsem zjistil, že šlo o Meat Katieho track It´s Murder Out There. Chytl jsem stopu breakbeatu a už se nepustil. Příchod DC++ pro mě pak málem znamenal nedodělání vysoký školy. První rok na koleji jsem celý večery vysedával před monitorem, vyhledával, stahoval a třídil. Zpočátku jsem neměl dobře umístěnej monitor, takže po půl roce náruživého sosání jsem musel začít chodit na rehabilitaci s krční páteří (směje se). Stálo to ale rozhodně za to. Za ten rok jsem si díky svýmu paranoidnímu perfekcionismu udělal velmi podrobný přehled o celé elektronické scéně. K formování mýho vkusu taky na Domažlicku přispěly akce Noisy Pioneers. DJ Sens a DJ Tomy a jejich funky breaky, to sem měl hodně rád.

Co taneční scéna jako taková... co Tě na ní baví?

Mám radši menší akce, kde se člověk neztratí v davu, kde můžeš komunikovat s lidma a vracet se k nim. Kde jsou kámoši a člověk to tam aspoň trochu zná. Baví mi old school house, breakbeat, tech-house, latino, funky, deep house. I když existujou hutný příjemně jedovatý beaty, párty by měla být ve výsledku vždy veselá.

Další otázka se víc než nabízí... co Tě naopak nebaví?

Vůbec mě nebere trance. Myslim, že jsou to takový „la la la zpívánky“ pro děti okořeněné levnými pouťovými klávesami, který by se určitě líbily Michalu Davidovi (směje se). Nechci nikoho urazit, ale trance fakt ne. Ani ten progressive mě tolik neoslovuje. Něco ale zkousnu. V electru pak existujou dobrý věci, ale je jich málo a obvykle jsou už na pomezí breakbeatu. To je teď trend - věci mezi electrem a breakbeatem. Někdy je to dobrý, když je tam pořádný vrčák. Osobně ale dávám přednost klasickýmu breakbeatu a starýmu dobrýmu housu s prdelatou basou a funky feelingem. Na akcích mě štve, když je to nepříjemně nahlas. Když mi na parketě vlajou rifle, je to fakt blbý (směje se). Neuvěřitelně mě štvou týpci s píšťalkama. To se moje tolerance výrazně posunuje ke xenofobii (směje se). Taky mě štve přehnaný propojení taneční scény s módou. V určité míře je to OK. Iritujou mě ale nafintění šampon DJs, kteří se za pultem tváří jako ohromní umělci. Přitom jsou vedle jak ta jedle! Párty je o atmosféře o sdílení emocí, o euforii. Není to o arogantních barbie fešácích, ze kterých teče ego na všechny strany. DJs nejsou umělci, jsme zprostředkovatelé. Selektoři. To by měl mít každý šampon DJ na paměti (směje se).

Závěrem nahoď ještě něco z poslední doby, co Tě zaujalo, třeba nějaké akce?

Ufff ... Dodělávam VŠ a pracuju ve zpravodajství ČT, takže neni dost volnýho času. V Praze chodim do Roxy na Breaksomy. Před Krafty Kutsem mě pobavili Bauchklang. Po jejich koncertě jsme s nima hráli fotbálek. To byla dobrá sranda. Paradoxně i přes zásah policie jsme si výborně užili Czechtek 2005. Velká škoda, že dost systémáků velmi urputně prosazuje pouze tvrdý „system výplach sound“ a vadí jim multikulturnější rozměr akce, který se velmi nabízí. Určitá skupina systémáků jsou proto pro mě bez pardónu pouze pozéři a modelky.

Ok, díky za Tvůj čas a uvidíme se na HO:BLINGu 2.5.08 v domažlické Fontáně. Mimochodem na co se máme v Tvém podání těšit?

Hraju jako prvni, takže ze začátku slunečné kliďánko k pohodovému popíjení. Funk, latino, housik. Tukan přiletí po desáté :)  . ahoj a taky dík.


Ptal se: lakylook



Johny Bouchaczka - Aktuální top 10:

1. Stanton Warriors - Hope Time (The Rouge Element)
2. Nitro - Illusions
3. Switch - A Bit Patchy
4. The Chemical Brothers - Get Yourself High (Switches Rely on Rub Remix)
5. Goose - Bring It On (MSTRKRFT Remix)
6. Robb G - 12 Inch Therapy (Bass Kleph Remix)
7. Plump DJs - Scram  
8. DJ Mutiny - Soul Runner (SuperStyle Deluxe Remix)
9. Stanton Warriors - Pop Ya Cork
10. Dáda Patrasová – Chytila jsem na pasece …

Další články:
Domažlický HO:BLING - last info
HO:BLING - tento večer se bude "hoblovat"