Menu
 
banner
 
Anketa


O párty a akcích se dozvídám

14% 940

10% 671

11% 738

9% 604

12% 806

10% 671

13% 873

21% 1410
Celkem hlasů: 6713
 
 
Top fotka

Undergroundcity.cz TOP Fotka

Zobrazena 1714x

 
Reporty a videa
 
Nové MP3
přehrát

29.10.2016

Becker - Back in the game 2016

jungle / drum´n´bass
přehrát

14.10.2016

Edison - klacky, listi, orechy 2015

jungle / drum´n´bass
přehrát

9.5.2014

Edison - Převodník 2014

jungle / drum´n´bass
přehrát

4.9.2013

Pietro Bell - September´s sound

Progressive house/Trance
přehrát

18.6.2013

Tomas Drex - Studio Mix 05/2013

tech-house
přehrát

16.3.2013

BECKER - Podcast 02 - (Drum & Bass mix)

jungle / drum´n´bass
přehrát

31.1.2013

BECKER - Podcast 01 - (Drum & Bass mix)

jungle / drum´n´bass
přehrát

19.1.2013

JOHN WEAH 4 NuskoolBreakscz

techfunkbreakz
 
banner
 
Diskuze
 
Najdeš nás také
Facebook

Statistiky
 
RSS kanály
RSS underground feed
RSS underground feed - krátké zprávy

Bohemia Jazz Fest 2008 v Plzni

15.7.2008, úterý, sekce: novinky, autor: [Irlbec], [diskuze], [sdílet]

Ve čtvrtek 17. července se již potřetí na historickém náměstí v centru Plzně uskuteční ojedinělý projekt Bohemia Jazz Fest, letos pod záštitou prezidenta republiky Václava Klause. Začíná se od 17:00 a těšit se můžete na řadu světově uznávaných umělců.       

Festival Bohemia Jazz Fest se zrodil v hlavě česko-amerického jazzmana Rudyho Linka a jeho přátel. Minulý rok navštívilo festival na náměstích přes 40 000 diváků. Pokud bude letos přát počasí, můžeme se jistě dočkat navýšení tohoto českého jazzového rekordu.


Profily jednotlivých vystupujících:

Andy Mandorff Trio (A)

Rakušan ANDY MANNDORFF, kytarista a skladatel, přijíždí se svým triem produkovat dynamickou muziku, v níž je hodně uvolněnosti a spontaneity. Není také žádným muzikantským nováčkem. Po absolvování vídeňské Hochschule für Musik und Darstellende Kunst působil v Holandsku a pak v USA. Dohromady téměř 15 let, než se vrátil v půli 90. let do rodné metropole, kde trvale žije a tvoří (mimo jiné také komorní a scénickou hudbu). Kytarista s výtečnou pověstí nemůže nemít bohatou diskografii. V Manndorffově najdeme kupříkladu účast na albech Vienna Art Orchestra či saxofonového krajana Wolfganga Puschniga, který je také ozdobou Manndorffova CD Up To Schratch z roku 2005 (vedle polské trumpetové veličiny Piotra Wojtaszyka).

 

Max Frankl Quartet (D) (www.maxfrankl.de)

Německý kytarista a skladatel MAX FRANKL patří k nastupující generaci evropského jazzu, která o sobě v posledních letech dává vehementně vědět. Po studijních pobytech v Holandsku a švýcarské Basileji, kde byl jeho profesorem přední kontinentální a i v USA etablovaný kytarista Wolfgang Muthspiel, k němuž Frankl chodil soukromně ještě ve svých začátcích, a který pak také produkoval roku 2006 jeho druhé album, navštěvoval ještě Hochschule für Music v Luzernu. Tam vedl kurs Kurt Rosewinkel, jeden z nejvyznačnějších soudobých jazzmanů vůbec.

V té době už laureát řady soutěží Maw Frankl stál v čele vlastního ansámblu, sestaveného ze svých souputníků, jakými jsou saxofonista Ulrich Wagenheim nebo basista Andreas Kurz, kteří rovněž prošli renomovanými jazzovými školami.

Letošní, celkově už třetí CD Sturmvogel, pro které Frankl vytvořil osm nových kompozic (devátou je, jak z názvu plyne, jemu věnovaná Quiet Frankly z pera profesora Puschniga), dává za pravdu hlasům hovořícím o Franklově silném potenciálu. Za pozornost stojí vedle dynamické titulní skladby například Wieder Alles Gut, napsaná a zahraná skupinou s překvapující suverenitou. Frankl a jeho kolegové se pohybují v hustém předivu soudobého jazzu zcela samozřejmě a navíc už mají vlastní výraz. Tak jako bylo na loňském ročníku příjemným překvapením vystupování rovněž mladého kvintetu Subtone, slibuje letos hodně Franklova kapela. Z jejích nahrávek je slyšet, jak jde úroveň jazzu v sousedních zemích prudce vzhůru. Do značné míry díky tomu, že se jazzoví adepti mohou kde o od koho učit.

 

Wilbirds & Peace Drums (S) (www.wildbirdsandpeacedrums.com)

Jedna zpěvačka a jeden instrumentalista – to je slavné duo Tuck and Patti, ale také zatím se nadechující, rozhlížející a experimentující švédská dvojice MARIAM WALENTIN a ANDREAS WELIIN. O pokusnictví a hledačství lze mluvit oprávněně – Weliin je hráčem na bicí a perkuse. Jde tudíž o dost neobvyklou sestavu. Křehká Walentin napůl deklamuje, napůl zpívá v různých výrazových polohách, její kolega se přitom nespokojuje toliko s „rukodělnou“ prací a spouští různé elektronické zvuky a samply. Na studiových snímcích ovšem zní místy i piano, a je klidně možné, že jej ve svém laptopu bude mít duo předtočené.

Miniskupina, označující svou produkci poněkud nejasnými termíny jako „spiritual pop“ anebo „freeblues“, má určitě dost nápaditosti a odvahy, připomínající mezi jiným svéhlavou trasu jiné Seveřanky – totiž Björk. Na rozdíl od ní Wildbirds and Peacedrums nasávají z jazzu inspiraci ke značně svobodnému improvizování. Bohemia Jazz Fest by se jejich vystoupeními mohl poohlédnout za příslovečná žánrová humna.

Yellowjackets + Mike Stern (USA) (www.yellowjackets.com, www.mikestern.org)

Když před dvěma lety na prvním ročníku Bohemia JazzFestu Yellowjackets rozradostnili ve finále festivalu českobudějovické náměstí, stalo se tak v rámci turné k jejich pětadvacátým narozeninám. Letošní návrat by se mohl na prvý pohled zdát dost časný, ale originální kapela přijíždí tentokrát s výrazným hostem, takže uvidíme a uslyšíme Yellowjackets neobvykle – s kytaristou Mikem Sternem.

I když při zrodu kapely kytara nechyběla – vedle klávesisty Russela Ferranteho a baskytaristy Jimmyho Haslipa byl totiž zakládajícím členem Robben Ford, dnes soustředěný především na fusion-blues. Po prvých dvou albech Ford odešel a namísto kytary se do zvuku kapely trvale usadil saxofon. Sedm let v rukou Marka Russa a od roku 1990 Boba Mintzera. Zatímco Ferrante a Haslip vytrvali do dnes, střídali se – i když také nepřekotně – bubeníci: po Ricky Lawsonovi přišel roku 1987 Will Kennedy, na jedinou sezónu 98-99 Peter Erskine a od přelomu tisíciletí o generaci mladší Marcus Baylor (z pódia v Budějovicích poznamenal Mintzer, že když se Yellowjackets dávali dohromady, byly malému Marcusovi teprve tři roky... ).

Od prvých desek a koncertů na sebe skupina upozornila vyvážeností hráčské kreativity, uměřeným smyslem pro celek a výraznými vlastními kompozicemi, které vychází ze silných melodických i stavebních nápadů. Muzikanti poznamenaní dospíváním v doširoka otevřených šedesátých letech a bezprostředně ovlivnění elektrickým jazzem následující dekády našli vlastně ihned společný hudební jazyk i nezaměnitelný způsob vlastní tvorby. Postupem času se to vše tříbilo a během osmdesátých let se Yellowjackets stali pojmem respektovaným přísnými kritiky i vzývaný příznivci doslova po celém světě. S Mintzerovým příchodem se vedle doposud hlavního autora skladeb Ferranteho (i Haslip ovšem píše), zjevila další silná skladatelská osobnost, která hladce zapadla do zavedeného vlastního stylu skupiny. Netřeba ani dodávat, že důsledné propojení kompoziční složky s vysokým hráčským potenciálem a improvizátorským vkladem zůstalo pro Yellowjackets přiznačné.

Hvězda Mike Stern

Více než dvacet alb (mimo jiné Bang Zoom s exluzivním hostem Bobbym McFerrinem, 1996), dokumentuje, že kapela ani po tolika letech neztratila energii, kreativitu a chuť dělat hudbu sice dost komplikovaně a náročně konstruovanou, ale ve výsledku pro posluchače přitažlivou a vzrušující. Posila letošních koncertů Yellowjackets Mike Stern stál, jak už bylo řečeno v profilu Johna Scofielda, u prvých kroků Milese Davise při jeho triumfálním comebacku počátkem osmdesátých let (do té doby měl mladý kytarista vesměs rockové zkušenosti a byl jeden čas členem skupuny Blood, Sweat And Tears). Především živé dvojalbum We Want Miles (1982) zachycuje Sterna doslova v rozletu. Nabuzená kytara kvílí a v rychlých bězích i závratných stoupáních uvádí auditorium do varu.

Sternova vypjatá emocionalita se na plno projevila na vlastních, i prodejně úspěšných albech Upside Downside (1986) nebo Time In Place (1988), ale také ho zavedla k tvrdým drogám, jimž se ale na rozdíl od svého blízkého přítele a častého spoluhráče Jaca Pastoria dovedl nakonec vzepřít. Sám říká, že součástí autoterapie bylo ponoření se do studia jazzové interpretace, což se projevilo například při angažmá v kapele Steps Aheas a hlavně počátkem deváté dekády v triovém projektu s nímž se expresním tempem řítil skrze jazzové standardy. Sternovo hledání sama sebe pak vyústilo kamsi doprostřed, ve vlastní ráži jazz-rocku, který který známe z řady alb i českých zastávek. Někdy je doslova v euforii ze souhry a dialogu s technicky stejně dokonalými a nápaditými kolegy (These Times, 2003), jindy klade větší důraz na skladby a aražmá (například při kooperaci s kamerunským zpívajícím baskytaristou Richardem Bonou, který je i na zatím posledním Sternově CD Who Lets The Cats Out?, 2006). I kdychom vložili do přehrávače jeho disk naslepo, jakmile zazní Sternova nadelayovaná kytara v chrakteristických frázích, jsme ihned doma. A být rozpoznatelný po pár tónech – co víc si může muzikant přát?

Seznam zářivých jmen na Sternových deskách, anebo výčet jeho podílu na albech jiných muzikatů, by byl velmi dlouhý. A tak aspoň na závěr zmiňme to, co je pro BJF nanejvýš aktuální: čerstvé CD Yellowjackets featuring Mike Stern: Lifecycle. V deseti skladbách, napsaných pro tuto příležitost Mintzerem, Ferrantem, Haslipem a Sternem, slyšíme jak čistou esenci hudby stylotvorné kapely, tak typickou Sternovu hru. To vše v rovnováze inteligence i citovosti kvinteta výsostných improvizátorů. Živé provedení slibuje velký zážitek.

 

 
 
 
Komentáře (3)
 
ANTISPAM: Co je dneska za den?


 
[3] 15.7.2008 14:11:38 Edison
a v srpnu pěkně festák Na Ulici (jazzík, divadlo, folk) .... paráda
 
 
[2] 15.7.2008 13:34:17 Irlbec
... no já tam budu :-) ... v první linii
 
 
[1] 15.7.2008 13:27:40 Petr
to se asi pridu podivat. jazz je fajn
 
 

 

Hledat
Partylist

(c) 2024 Undergroundcity.cz